.::Richard Burda - Husky Kennel::.

Naši psi

BALU: jsem pes alfa – vůdce smečky. Je mi 8 let, mám šedobílou barvu a vypadám tak trochu jako vlk. I já sám v sobě cítím vlčí krev. Láká mě svoboda, divočina a lov. Smečce vládnu vlídnou, byť důraznou tlapou, věřím spíš na dohodu než kousání a rvačky. I když někdy musím pořádně zavrčet, aby si ostatní kluci (v poslední době především Bubák) nemysleli, že si můžou dělat co chtějí. Hlídám svoje holky ve smečce a běda tomu, kdo by si na ně troufnul. Rád běhám, občas si ale postavím hlavu a to pak se mnou málokdo hne. Nemládnu a tak mě už občas z toho všeho běhání po horách bolí nohy.

Říká se, že jsem fešák – šampion. Nevím, je mi to celkem jedno, myslím, že to ze psa šéfa smečky nedělá. Mám moc rád lidi a mám takovou specialitu. Když mě podrbete, tak strašně hlubokým hlasem vrčím až to ve mně duní. To je můj projev přátelství. Víte, že mám radost a ještě to zní divoce a chlapsky.

FLASH: jsem šedobílý 6letý pes, hlava celého spřežení. Všechny povely znám nejlépe, nepanikařím, ostatní na mě dají a věří mi. Jsem vyrovnaný, nemám žádné problémy, jen příšerně nesnáším, když se nic neděje. Trochu mě teď štvou ostatní kluci. Když potřebují do někoho kousnout, tak vždycky do mě. Jsem holt spíš intelektuál, což se o Bubákovi, Spikovi a Démonovi rozhodně říct nedá. Mám plné tlapky práce s Camotsem, aby se ode mě naučil vodit spřežení a abych včas vychytal všechny jeho kulišárny. Nejradši bych pořád někam jezdil a něco podnikal. Málokdy se mi stává, že mi něco přelítne přes nos a já nechci táhnout. To by pak bylo špatný a já mám svou zodpovědnost. Rád bych jednou svému pánovi dokázal, že bych zvládnul i kdybychom se dostali do opravdového maléru. Něco mám v krvi a něco jsem okoukal ve filmech o Aljašce.

Rád si hraju a i při hře jsem vždycky o myšlenku před ostatními. S mým musherem máme takovou tenkou spojku od srdce k srdci, když běžíme tak si rozumíme i beze slov. Tím se asi nejvíc liším od ostatních.

SPIKE: jsem bílý modrooký 4letý sporťák. Dobře běhám, mám dlouhý nohy a lehký tělo. Vždycky mě pobaví, když ostatní kolem mě funí a cválají a já si v pohodě tak na půl plynu klušu. Musím si teď dávat pozor na Bubáka - je to taky dlouhohoh, ale je mnohem silnější než já, tak na něj pro jistotu co nejvíc vrčím, aby si moc nedovoloval.

Míval jsem problém – býval jsem tak trochu nervák. Ale vykastrovali mě, běhám na druhé lajně a jsem v pohodě. Vřele doporučuju. Miluju svého pána a snažím se mu být pořád nablízku. Občas někoho cvaknu předními zuby a dostanu pohlavek. Nemyslím to špatně, ale žárlivost je hrozná věc. Cítím velkou odpovědnost za bezpečí a pohodu celé mojí smečky a tak jsem pořád ve střehu.

BUBÁK: jsem pes. Budou mi tři roky a letošní sezona stála za houby. Měl jsem anémii a byl jsem pořád udejchanej. Takže mě nechávali doma. Napřed jsem se snažil přeskočit výběh, potom se prokousat ven z karavanu, ale nevyšlo to. Bylo to psycho, všichni běhali, trénovali a závodili a já chodil na procházky jako pudl. Fuj tajbl.

Taky mi začal strašně lízt na nervy Camots. Panička mu nadržuje a já to nesnáším. Chci být nejmilovanější a všude se cpu. Takže na sebe vrčíme a jednou jsme se rafli. Konečně jsem se uzdravil a trénuju. Život má zase smysl. Jen nesnáším prostoje - jak zastavíme, tak řvu až mi praskaj šňůry. Běhám vedle Démona. Baví ho to a tak dáme hlavy dolu, napnem šňůry už to sviští. Taky jsem už dospělej. Chtějí mě uchovnit, vypadá to prostě slibně na všech frontách. Balů mě asi zakousne, ale možná jsem už silnější. Zatím ho respektuju, ale nevím, nevím.

FUNNY: je mi 6 let, jsem černobílá modrooká fenka. Vykastrovali mě a kupodivu mě zase začalo bavit běhat. Ještě pár let odběhám a pak to pověsím na hřebík. Kluci jsou úplně jiná třída. Při tom jejich tempu mě občas nadnáší na krčáku a já pak vypadám jak upachtěná paní radová. Pěkně děkuju, radši se budu věnovat dceři a vnoučatům. Z Aniky mám strašnou radost. Je krásná, divoká, mazaná, zvědavá, prostě huskounka jak má být.

Pochlubím se jednou specialitkou: umím mluvit. Říkají mi hudralka. Když si se mnou někdo povídá, tak houkám, hudruju, blafu, prostě není nad to si pořádně pokecat. A taky mám samozřejmě na všechno svůj názor a byla by škoda, kdyby se ho nedozvěděli i ostatní. Mám takovou vizi: teplá postýlka u kamen, polštářek v okně a klidné procházky po lese. Letos mě závody bavily, ale už se těším na léto. Budu ležet na boudě a koukat do Harrachova.

ANIKA: jsem černobílá hnědooká skoro tříletá slečna. Pořád mě to někam táhne. Všechno mě zajímá, všude strčím nos, všechno rozeberu, rozmontuju a přehryžu. A jaký já umím hry! Všechny ve smečce převezu. Jsem mazaná až hrůza. Z Bubáka vyrostl fakt kus psa. Pěknej, ne zrovna studnice moudrosti… No uvidím. Balů po mě pokukuje, na toho si ale musím dát pozor, máma říkala, že má dost pestrou minulost. Flash je gentleman a Spike si ani nevšiml, jak jsem pěkná holka. S Camotsem mlátí hormony od plotu k plotu. Démon je totéž, ale budeme spolu chodit na výstavách do párů, takže mě musí poslouchat.

Miluji závody. Letím jako vítr a všichni říkají: „Podívej jak ta malá krásná fenka peláší.“ Chtěla jsem dopředu, ale prokoukli mě. Chtějí prostě běhat jen tam kam se má a to mě nebaví. Tak jsem na třetí lajně. A taky mě baví výstavy. Vím jak na to: hlavu nahoru, vypnout hruď, hezky se koukat, vznešeně běžet, načesat, vyčistit zuby a jde se. Letos to všem natřu.

CAMOTS: Ahoj. V létě mi budou dva. Běhám vedle Flashe jako druhý leader. Je to skvělý: nikdo mě nebrzdí a taky vidím všechno první a zkouším na Flashe různý finty. Třeba budu jednou lepší než on. Ale jinak, kdyby si na něj někdo dovolil, tak mu urafnu hlavu.

Je mi dobře na světě. Vím, že má pro mě panička slabost a nemám rád, když se k ní lísá někdo jinej. Jsem docela citlivka a dbám na dobrý vychování. Na závodech mám rád snídaně na vidličku, umím si sednout, dát pac a poděkovat. Konečně dorostl Démon, je s ním sranda. Pořád něco vymýšlí, už jsme s Anikou a s ním na blbosti tři.

DÉMON: konečně jsem začal závodit. Už vím, proč jsem na světě. Jak vidím postroj, všechno ostatní přestává existovat. Hodně jsem toho naběhal a vyrostl jsem tak, že už jsem ve směčce nejvyšší. Někdy bych rád udělal něco, co se nemá, ale někde ve mně to hlodá – nedělej to, jsi tu od běhání. Tak ten vnitřní hlas poslouchám a nemyslím na blbosti.

Všichni říkají, že mám hrozně prima povahu. Ať je to co chce, je mi se mnou samotným dobře. Myslím, že mě mají všichni rádi a hlavně moje malá panička, kterou jsem přerostl, kradu jí čepici a rukavice a skáču jí po zádech. Jo a taky mě přihlásili na výstavu. Nevím, co tam po mně budou chtít, ale jedno jsem si slíbil: budu ze všech nejrychlejší.

Home

Naši psi

		BALU: jsem pes alfa – vůdce smečky. Je mi 8 let, mám šedobílou barvu a vypadám tak trochu jako vlk. I já sám v sobě cítím vlčí krev. Láká mě svoboda, divočina a lov. Smečce vládnu vlídnou, byť důraznou tlapou, věřím spíš na dohodu než kousání a rvačky. I když někdy musím pořádně zavrčet, aby si ostatní kluci (v poslední době především Bubák) nemysleli, že si můžou dělat co chtějí. Hlídám svoje holky ve smečce a běda tomu, kdo by si na ně troufnul. Rád běhám, občas si ale postavím hlavu a to pak se mnou málokdo hne. Nemládnu a tak mě už občas z toho všeho běhání po horách bolí nohy. Říká se, že jsem fešák – šampion. Nevím, je mi to celkem jedno, myslím, že to ze psa šéfa smečky nedělá. Mám moc rád lidi a mám takovou specialitu. Když mě podrbete, tak strašně hlubokým hlasem vrčím až to ve mně duní. To je můj projev přátelství. Víte, že mám radost a ještě to zní divoce a chlapsky.

		FLASH: jsem šedobílý 6letý pes, hlava celého spřežení. Všechny povely znám nejlépe, nepanikařím, ostatní na mě dají a věří mi. Jsem vyrovnaný, nemám žádné problémy, jen příšerně nesnáším, když se nic neděje. Trochu mě teď štvou ostatní kluci. Když potřebují do někoho kousnout, tak vždycky do mě. Jsem holt spíš intelektuál, což se o Bubákovi, Spikovi a Démonovi rozhodně říct nedá. Mám plné tlapky práce s Camotsem, aby se ode mě naučil vodit spřežení a abych včas vychytal všechny jeho kulišárny. Nejradši bych pořád někam jezdil a něco podnikal. Málokdy se mi stává, že mi něco přelítne přes nos a já nechci táhnout. To by pak bylo špatný a já mám svou zodpovědnost. Rád bych jednou svému pánovi dokázal, že bych zvládnul i kdybychom se dostali do opravdového maléru. Něco mám v krvi a něco jsem okoukal ve filmech o Aljašce. Rád si hraju a i při hře jsem vždycky o myšlenku před ostatními. S mým musherem máme takovou tenkou spojku od srdce k srdci, když běžíme tak si rozumíme i beze slov. Tím se asi nejvíc liším od ostatních.

		SPIKE: jsem bílý modrooký 4letý sporťák. Dobře běhám, mám dlouhý nohy a lehký tělo. Vždycky mě pobaví, když ostatní kolem mě funí a cválají a já si v pohodě tak na půl plynu klušu. Musím si teď dávat pozor na Bubáka - je to taky dlouhohoh, ale je mnohem silnější než já, tak na něj pro jistotu co nejvíc vrčím, aby si moc nedovoloval. Míval jsem problém – býval jsem tak trochu nervák. Ale vykastrovali mě, běhám na druhé lajně a jsem v pohodě. Vřele doporučuju. Miluju svého pána a snažím se mu být pořád nablízku. Občas někoho cvaknu předními zuby a dostanu pohlavek. Nemyslím to špatně, ale žárlivost je hrozná věc. Cítím velkou odpovědnost za bezpečí a pohodu celé mojí smečky a tak jsem pořád ve střehu.

		BUBÁK: jsem pes. Budou mi tři roky a letošní sezona stála za houby. Měl jsem anémii a byl jsem pořád udejchanej. Takže mě nechávali doma. Napřed jsem se snažil přeskočit výběh, potom se prokousat ven z karavanu, ale nevyšlo to. Bylo to psycho, všichni běhali, trénovali a závodili a já chodil na procházky jako pudl. Fuj tajbl. Taky mi začal strašně lízt na nervy Camots. Panička mu nadržuje a já to nesnáším. Chci být nejmilovanější a všude se cpu. Takže na sebe vrčíme a jednou jsme se rafli. Konečně jsem se uzdravil a trénuju. Život má zase smysl. Jen nesnáším prostoje - jak zastavíme, tak řvu až mi praskaj šňůry. Běhám vedle Démona. Baví ho to a tak dáme hlavy dolu, napnem šňůry už to sviští. Taky jsem už dospělej. Chtějí mě uchovnit, vypadá to prostě slibně na všech frontách. Balů mě asi zakousne, ale možná jsem už silnější. Zatím ho respektuju, ale nevím, nevím.


		FUNNY: je mi 6 let, jsem černobílá modrooká fenka. Vykastrovali mě a kupodivu mě zase začalo bavit běhat. Ještě pár let odběhám a pak to pověsím na hřebík. Kluci jsou úplně jiná třída. Při tom jejich tempu mě občas nadnáší na krčáku a já pak vypadám jak upachtěná paní radová. Pěkně děkuju, radši se budu věnovat dceři a vnoučatům. Z Aniky mám strašnou radost. Je krásná, divoká, mazaná, zvědavá, prostě huskounka jak má být. Pochlubím se jednou specialitkou: umím mluvit. Říkají mi hudralka. Když si se mnou někdo povídá, tak houkám, hudruju, blafu, prostě není nad to si pořádně pokecat. A taky mám samozřejmě na všechno svůj názor a byla by škoda, kdyby se ho nedozvěděli i ostatní. Mám takovou vizi: teplá postýlka u kamen, polštářek v okně a klidné procházky po lese. Letos mě závody bavily, ale už se těším na léto. Budu ležet na boudě a koukat do Harrachova.


		ANIKA: jsem černobílá hnědooká skoro tříletá slečna. Pořád mě to někam táhne. Všechno mě zajímá, všude strčím nos, všechno rozeberu, rozmontuju a přehryžu. A jaký já umím hry! Všechny ve smečce převezu. Jsem mazaná až hrůza. Z Bubáka vyrostl fakt kus psa. Pěknej, ne zrovna studnice moudrosti… No uvidím. Balů po mě pokukuje, na toho si ale musím dát pozor, máma říkala, že má dost pestrou minulost. Flash je gentleman a Spike si ani nevšiml, jak jsem pěkná holka. S Camotsem mlátí hormony od plotu k plotu. Démon je totéž, ale budeme spolu chodit na výstavách do párů, takže mě musí poslouchat. Miluji závody. Letím jako vítr a všichni říkají: „Podívej jak ta malá krásná fenka peláší.“ Chtěla jsem dopředu, ale prokoukli mě. Chtějí prostě běhat jen tam kam se má a to mě nebaví. Tak jsem na třetí lajně. A taky mě baví výstavy. Vím jak na to: hlavu nahoru, vypnout hruď, hezky se koukat, vznešeně běžet, načesat, vyčistit zuby a jde se. Letos to všem natřu.


		CAMOTS: Ahoj. V létě mi budou dva. Běhám vedle Flashe jako druhý leader. Je to skvělý: nikdo mě nebrzdí a taky vidím všechno první a zkouším na Flashe různý finty. Třeba budu jednou lepší než on. Ale jinak, kdyby si na něj někdo dovolil, tak mu urafnu hlavu. Je mi dobře na světě. Vím, že má pro mě panička slabost a nemám rád, když se k ní lísá někdo jinej. Jsem docela citlivka a dbám na dobrý vychování. Na závodech mám rád snídaně na vidličku, umím si sednout, dát pac a poděkovat. Konečně dorostl Démon, je s ním sranda. Pořád něco vymýšlí, už jsme s Anikou a s ním na blbosti tři.


		DÉMON: konečně jsem začal závodit. Už vím, proč jsem na světě. Jak vidím postroj, všechno ostatní přestává existovat. Hodně jsem toho naběhal a vyrostl jsem tak, že už jsem ve směčce nejvyšší. Někdy bych rád udělal něco, co se nemá, ale někde ve mně to hlodá – nedělej to, jsi tu od běhání. Tak ten vnitřní hlas poslouchám a nemyslím na blbosti. Všichni říkají, že mám hrozně prima povahu. Ať je to co chce, je mi se mnou samotným dobře. Myslím, že mě mají všichni rádi a hlavně moje malá panička, kterou jsem přerostl, kradu jí čepici a rukavice a skáču jí po zádech. Jo a taky mě přihlásili na výstavu. Nevím, co tam po mně budou chtít, ale jedno jsem si slíbil: budu ze všech nejrychlejší.